VĚDECKÝ NÁZEV: Muraena helena
- Stupeň ohrožení: Málo dotčený druh
- Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), ryby (třída), holobřiší (řád), murénovití (čeleď)
- Rozšíření: Východní Atlantik, Středozemní moře
- Rozměry: délka až 1,5 m
- Hmotnost: cca 15 kg
- Potrava: Masožravec, hlavní složkou potravy korýši, hlavonožci, ryby
Historie a současnost
Murénu obecnou poprvé popsal a zařadil švédský přírodovědec Carl von Linné a to v roce 1758. Tyto ryby však byly samozřejmě známy již v dobách podstatně dávnějších. Staří Římané chovaly murény v rybnících a nádržích s mořskou vodou, neboť maso těchto ryb považovali za lahodnou pochoutku. Traduje se, že důstojník Publius Licinius Crassus choval murénu jako domácího mazlíčka. Křesťanští autoři později vypustili do světa smyšlenku, že Římané krmili murény lidským masem, aby pak lépe chutnaly, to však rozhodně není pravda. Zvláštním paradoxem zůstává fakt, že v dnešní době je naopak muréní maso považováno za nepříliš chutnou a nepříliš kvalitní potravinu a jeho cena bývá poměrně nízká.
Anatomie
Muréna má hadovité, protáhlé a úhoři podobné tělo, jehož délka může dosáhnout až jednoho a půl metru a jehož váha se pohybuje někde okolo patnácti kilogramů. Důležitou součástí života murén představuje kamufláž a jejich flekatá, hnědě až tmavě šedě zbarvená kůže snadno splývá se skalisky, v nichž se tyto ryby ukrývají. Na povrchu těl murén můžeme naleznout mnoho žlutobílých teček, jejichž četnost směrem k ocasu řídne až nakonec zcela vymizí. Celá kůže je slizká, kluzká a bez šupin.
Z celkového hlediska nemají murény žádné velké ploutve. Prsní ploutve dokonce zcela chybí. Hřbetní ploutev začíná u hlavy a táhne se až k zadní části těla, kde plynule přechází v ploutev ocasní spojenou s ploutví řitní - tím pádem v podstatě tvoří jakýsi lem kolem celého těla.
V přední části těla se nachází hlava s protáhlou tlamou plnou ostrých šavlovitě zakřivených a špičatých zubů. Tlama je robustní a táhne se až za oči, kde končí v oblasti žaber. Oči samotné najdeme na na vrcholku hlavy a za nimi se nachází právě ony zmiňované žaberní otvory okrouhlého tvaru.
Ústní ústrojí murén ovšem není stavěno k nasávání potravy. Svými ostrými zuby sice dokáží kořist pevně přidržet, nejsou však schopny posunout kořist dále do hltanu a polknout ji. Příroda je proto vybavila druhým párem vymrštětilných čelistí, které se skrývají hluboko v hrdle, na pomezí hltanu a jícnu. Jakmile muréna uchopí kořist svou tlamou, z hrdla vystřelí další čelisti, které s sebou stáhnou sousto do jícnu, čímž může maso pokračovat dále do žaludku.
(Znázornění druhého páru čelistí v útrobách murény)
Dlouhou dobu se mezi vědci tvrdilo, že zuby murén jsou jedovaté. Novější výzkumy a poznatky však ukázaly, že tomu tak není. Jed se však přesto v tělech murén vyskytuje. A to konkrétně v jejich mase. Sice jen v určitých částech těla a pouze po určitá roční období, přesto tento jed může způsobit lidem, kteří by muréní maso zkonzumovali, vážné nevolnosti, zažívací potíže a nervové poruchy.
Styl života
Na murény obecné můžeme narazit ve vodách oblastí subtropického pásu, vymezeného 13° až 52° severní šířky a 32° až 36° západní délky - jedná se tedy severovýchodní Atlantik; konkrétně se tedy tento druh hojně vyskytuje u pobřeží Senegalu, na Madeiře, na Azorech a na Kanárských ostrovech. Murény nalezneme i ve Středozemním moři, především na skalnatých pobřežích. Tyto ryby jsou silně teritoriální a zdržují se většinu života na jednom území. Přebývají v hloubkách od patnácti do padesáti metrů pod mořskou hladinou, údajně snad i v hloubkách sta metrů. Murény žijí ukryté ve skalních dutinách, štěrbinách, zatopených mořských jeskyních nebo vracích lodí. Na lov se vydávají hlavně v noci. Ze svého úkrytu vystrkují hlavu s třetinou až polovinou svého těla. Nehnutě vyčkávají a pokud se nevědomá kořist (nejčastěji sépie, ryby a korýši) přiblíží do dostatečné blízkosti, muréna se vymrští kupředu a svou oběť bleskově zachvátí svými čelistmi.
Též pro člověka může být muréna velice nebezpečná. Pokud si připadá ohrožená, zaútočí a dovede uštědřit velmi bolestivé kousance. Byly však zaznamenány i případy, kdy murény napadly člověka samovolně a bez jakéhokoli vyprovokování. Díky zmiňovanému mechanismu dvojitých čelistí vám mohou snadno odkousnout celý prst i s kostí.
(Muréna, ukrývající se ve své dutině)
Rozmnožování
Murény jsou gonochoristé. Období páření nastává v zimě, kdy jedinci zavítají do mělkých pobřežních vod, kde se pak rozmnožují. Po vytření se jejich jikry a potěr volně vznášejí ve vodě a nechávají se unášet mořskými proudy dál do srdce oceánu. Odhaduje se, že samice najednou vypustí až šedesát tisíc jiker. Přesný mechanismus rozmnožování bohužel dosud nebyl podrobněji vědecky prozkoumán.
Zajímavosti
- Kůže murén se občas používá na výrobu kožených předmětů.
- Filosof Seneca ve svých spisech vypráví o příhodě v níž chtěl římský boháč Vedius Pollius předhodit svého murénám svého otroka, neboť nedopatřením rozbil Polliovu oblíbenou a velmi cennou nádobu. Císař Augustus, kterého v tu chvíli Pollio hostil, však provedení trestu zakázal.
Komentáře
Okomentovat