Macarát jeskynní

Co ikonky znamenají?

---

VĚDECKÝ NÁZEV: Proteus anguinus

• Stupeň ohrožení: Zranitelný druh
• Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), obojživelníci (třída), ocasatí (řád), macarátovití (čeleď)
• Rozšíření: Evropa, Balkán, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora
• Rozměry: délka 20 až 35 cm
• Hmotnost: méně než 1 kg
• Potrava: drobní korýši, mikroorganismy, bezobratlí, berušky, různonožci; bez potravy však vydrží i více než deset let

Historie

S tímto živočichem se lidé setkávali již ve středověku, poprvé však byl vědecky popsán byl až v roce 1907. A to francouzským badatelem Gastonem Bonnierem.

Anatomie

Velmi laicky by se dalo říci, že se jedná o jakéhosi slepého mloka. Tělo těchto obojživelníků je velmi dlouhé a štíhlé (dorůstající výjimečně až délky 35 cm), disponuje protáhlou hlavou s tupým čenichem, ocasem a čtyřmi drobnými zakrnělými končetinami. Na předních končetinách se nacházejí tři prsty, na zadních pouze dva. Za hlavou vystupují macarátům rudé keříčkovité žábry. U většiny obojživelníků obstarávají v larvální fázi dýchání právě žábry, jejichž funkci však v dospělosti přebírají plíce společně s kůží. Macarátům ovšem tento juvenilní znak zůstává. Tomuto jevu se říká neoténie. V případě macarátů však jde o zajímavý případ, neboť ač dýchají primárně žábrami, v jejich těle se nacházejí i jakési zakrnělé plíce. Tento fenomén je pro vědce prozatím záhadou.

Macaráti žijí v úplné tmě, nepotřebují proto k životu zrak, stejně jako kožní pigment, který se u nich prakticky nevyskytuje. Právě kvůli absenci většího množství kožního barviva bývají macaráti značně světlí, narůžovělí až bílí.

Styl života

Macaráti se vyskytují výhradně v oblasti Balkánu (jde tedy o endemitické živočichy), kde obývají krasové jeskyně, konkrétně prostředí hlubších i mělčích jeskynních jezírek a potůčků o teplotě kolem pěti stupňů Celsia. Jsou však schopni vydržet velké teplotní výkyvy - od 0°C až po 30°C. Jejich chování bylo pozorováno především v laboratorních podmínkách a proto se o jejich životě ve volné přírodě neví mnoho. Tito živočiši ve vodě žijí, dýchají, loví a též se zde i rozmnožují. Pohybují se relativně pomalu a často se zahrabávají do bahna. Nejrůznější drobnou kořist dokáží v naprosté tmě macaráti ulovit jen díky poměrně dobře vyvinutému čichu, sluchu a dokonce i smyslu, jehož pomocí dovedou slabě vnímat magnetické pole. Krom toho všeho se tito tvorové mohou pochlubit obdivuhodnou pamětí a prostorovou orientací. Poněvadž metabolismus těchto tvorů není zrovna rychlý, tráví tito obojživelníci valnou většinu svého dlouhého života trávením a odpočinkem. Macaráti jsou poměrně společenští, pohybují se ve skupinách a nezřídkakdy se zahrabávají do bláta společně, načež následně odpočívají propleteni jeden do druhého.

Rozmnožování

Macaráti jsou vejcorodí (ve výjimečných případech dokonce živorodí) gonochoristé s vývinem přes larvu. Samci si v období rozmnožování brání svá teritoria proti vetřelcům, samotné oplodňování připomíná kopulaci mloků. Samičky kladou velké množství vajíček, klidně i kolem sedmdesáti. Samička vajíčka lepí zespod na kameny a následně střeží. Z původního množství se však vylíhne pouze menší část. Nově narozená mláďata mají zpočátku plně funkční oči. Pohlavní dospělosti dosahují někdy před 10 lety. Populace macarátů v dnešní době stagnuje a zatím s tím nic nezmůžou ani vědci. Těm se již sice podařilo odchovat mláďata uměle, ale trvalo to několik desítek let.

Zajímavosti

• Macaráti se klidně mohou dožít i sta let. To díky jejich pomalému metabolismu.
• Macarát dokáže vydržet bez potravy až třináct let.
• Ve středověku byli tito obojživelníci ve velkém vybíjeni a hubeni, neboť se tehdejší lidé domnívali, že jde o mláďata draků.
• Macarátovi se říká také lidská ryba, nebo olm.
• Pokud se macarát dostane na světlo, začne tmavnout a může až zčernat. Po návratu do temnoty se jeho barva vrací zpátky k normálu.