VĚDECKÝ NÁZEV: Chiasmodon niger
- Stupeň ohrožení: Málo dotčený
- Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), paprskoploutví (třída), velkoústí (řád), světlonošovití (čeleď)
- Rozšíření: Oceány celého světa, tropické a subtropické vody
- Rozměry: maximálně 25 cm
- Hmotnost: neznámá
- Potrava: Masožravec predátor, všemožné kostnaté ryby
Historie a etymologie
Existence zubatek byla člověku utajena po celá staletí. To samozřejmě souvisí s temným prostředí mořských hlubin, v němž tito živočichové žijí, čímž se stávají podobně jako mnozí další hlubokomořští tvorové velmi těžce postřehnutelnými. Zubatka černá byla poprvé odborně popsána v roce 1864 jistým anglickým přírodovědcem jménem James Yate Johnson.
Kromě názvu "zubatka" se uplatňuje také pojmenování zmijí ryba. V angličtině je pak tento živočich označován názvem "black swallower" - tedy černý polykač. Jak záhy zjistíme, tento název je velmi trefný.
Anatomie
Zubatky jsou poměrně malé ryby a jejich protáhlá těla, která mají zploštělý tvar, mohou měřit maximálně okolo 25 centimetrů, většinou však bývají podstatně menší. Tělo je rovnoměrně zbarveno do hnědočerných odstínů a nenajdeme na něm žádné šupiny.
Hlava je stejně jako samotné tělo také velmi dlouhá a zakončená tupým čenichem. Dolní čelist je mírně předsunutá před čelist horní a celá tlama je vybavena jedinou řadou tenkých a velice ostrých zubů, které jsou natolik dlouhé, že z ní trčí ven. První tři zuby v obou čelistech jsou zvětšeny do formy tlustých špičáků.
Prsní ploutve jsou poměrně dlouhé a skládají se z 12 až 15 paprsků. Břišní ploutve jsou naproti tomu malé a tvoří je pouze pět paprsků. Na hřbetě zubatek jsou umístěny dvě hřbetní ploutve, z nichž ta první je ostnatá a tvoří ji až 12 bodců, zatímco druhá je mnohem delší, obsahuje jeden jediný bodec a až 29 měkkých paprsků. Řitní ploutev je vybavena také jedním bodcem a opět až 29 měkkými paprsky. Ocasní ploutev má homocerkní tvar a skládá se z devíti paprsků. Postranní čára se bez souvisle vine podél obou boků a na každý tělní článek obsahuje dva póry.
Zubatky disponují pozoruhodně roztažitelným žaludkem, který je schopen pojmout kořist, která je dvakrát delší a až desetkrát těžší než samotná zubatka.
 |
| (Ilustrace zubatky i s kořistí v roztažitelném žaludku) |
Styl života
Zubatky obývají temné hlubiny teplých oceánů celého světa, rozprostírající se hlouběji než kilometr pod mořskou hladinou. Tyto bizarní živočichy můžeme najít v hloubkách v širokém rozmezí od 700 až 3000 m. Jedná se o naprosto běžnou a široce rozšířenou mořskou rybu, v Atlantském oceánu jde dokonce o nejběžnějšího zástupce svého rodu.
Zubatka černá je obávaným predátorem a postrachem temných hlubin. Její jídelníček je velmi pestrý a v žaludcích zubatek byly nalezeny mnozí tvorové, přestože nejčastěji se jejich oběťmi stávají kostnaté ryby. Zubatky svou kořist polykají zaživa a vcelku, načež ji následně dlouhou dobu tráví. Tento mechanizmus je v temném prostředí mořských hlubin velmi efektivní a důmyslný, neboť zde panuje velký nedostatek kořisti a narazit na vhodnou potravu je pro hlubokomořské lovce poměrně složitým úkolem. Postupné trávení kořisti nabízí zubatkám příjemný způsob vydatného a relativně dlouhodobého přísunu živin. Své čelisti dokáže zubatka rozevřít až do tupého úhlu 110° a je tak schopna pohltit kořist, která je větší než celá hlava samotné zubatky.
 |
| (Čelisti zubatky mohou být rozevřeny skutečně doširoka) |
Kořist je polykána ocasem napřed a pomocí čelistí postupně posunována do neustále se roztahujícího žaludku. Zuby zakřivené směrem dovnitř, které se za spolknutým živočichem uzavřou, vytvoří jakési "mříže", skrze něž již pohlcená kořist není schopna uniknout. Zubatky tráví svou kořist zaživa a v jejich žaludcích se běžně vstřebávají živočichové větší než ony samotné. Na velikost pozřené kořisti tito predátoři čas od času doplácejí - může se totiž stát, že zubatka se rozhodne spolknout rybu natolik velkou, že ji nedokáže strávit včas, takže tělo začne hnít a rozkládat se. Plyny, vzniknuté tlením posléze donutí zubatku vyplout až k vodní hladině. Díky takovýmto nešťastným náhodám byla mimochodem získána drtivá většina exemplářů zubatek. V roce 2007 byla na ostrově Grand Cayman nalezena mrtvá zubatka, jejíž tělo sice měřilo pouhých 19 cm, nicméně v jejím žaludku se nacházela pamakrela hadovitá o neuvěřitelné délce 86 cm.
 |
| (Rekordní úlovek v žaludku zubatky) |
Rozmnožování
Zubatky jsou vejcorodé ryby, které kladou drobná plovoucí vajíčka o velikosti od 1,1 až do 1,3 mm. Tato vajíčka obsahují čirou olejovitou kapičku a šest tmavých pigmentových skvrn, které následně pokryjí těla čerstvě vyklubaných larev po celé jejich délce. Tyto skvrny ovšem během dospívání zmizí a celé tělo postupně ztmavne. Vajíčka zubatek jsou povětšinou nalézána během zimy v blízkosti Jihoafrické republiky a samotná vyklubaná mláďata pak bývají spatřena v okolí Bermud - většinou v období mezi dubnem a srpnem. Jak larvy, tak i nedospělí jedinci jsou obaleni malým ochranným vřeténkem.
Jakékoli přesnější a podrobnější informace o páření zubatek jsou dodnes vědě neznámé. V případě hlubokomořských živočichů je vždy velmi složité pronikat do tajů jejich sexuálních životů. Pozorování stěžuje extrémní prostředí, které zubatky obývají a pochopitelně i černočerná tma. Ještě donedávna neexistoval žádný videozáznam, na němž by byla zubatka zachycena. A přestože technologický vývoj se posouvá nestále kupředu, zatím neexistuje příliš možností jak zubatky dlouhodobě sledovat v jejich přirozeném prostředí.
Zajímavosti
- Zubatky jsou relativně dlouhověké, pravděpodobně se mohou dožívat až 40 i více let. V zajetí ovšem hynou velice rychle a jejich umělý odchov se nedaří.
Komentáře
Okomentovat