Zej kravský

  

Co ikonky znamenají?

---

VĚDECKÝ NÁZEV: Aplysia vaccaria 

• Stupeň ohrožení: Nevyhodnocený
• Klasifikace: Měkkýši (kmen), plži (třída), Heterobranchia (podtřída), zadožábří (řád), zejovití (čeleď), Aplysia (rod)
• Rozšíření: severovýchodní Tichý oceán, pobřeží Kalifornie, Kalifornský záliv
• Rozměry: 99 cm na délku (nejvyšší zaznamenané rozměry)
• Hmotnost: 14 kg (nejvyšší zaznamenaná)
• Potrava: Býložravec - hnědé mořské řasy a chaluhy

Etymologie

Druhá část latinského jména "vaccaria" znamená v překladu "kravský". Toto pojmenování odkazuje na skutečnost, že zejové tráví většinu dne "pastvou" na mořských řasách a chaluhách. Kravám se zejové podobají i z dalšího hlediska - mají totiž podobně jako ony tři žaludky. 

V angličtině se zej kravský označuje jako black sea hare, tedy "černý mořský zajíc". Toto pojmenování není nikterak neobvyklé, neboť všichni zejové se v tomto jazyce označují za mořské zajíce. Může za to skutečnost, že smyslové útvary na hlavách zejů poměrně nápadně připomínají zaječí ouška. 

(Zej kravský uvězněný na pobřeží v období odlivu)

Anatomie

Zejové jsou na rozdíl od drtivé většiny mořských plžů poměrně velcí a když se zrovna nacházejí pod vodou, jejich zaoblený tvar těla a dlouhé výrůstky na hlavě vzdáleně připomínají sedícího králíka či zajíce. Odtud ostatně pochází anglické pojmenování sea hare ("mořský zajíc"). Zej kravský je velmi pravděpodobně tím největším žijícím druhem plže a zcela bez diskuzí jde o největšího žijícího zástupcem mořských slimáků a všech druhů podtřídy jménem Heterobranchia.

Každý zej disponuje čtyřmi masitými tykadly, z nichž dvě jsou na hlavě a chrání oči, zatímco druhý pár se nachází na obličeji v blízkosti úst. Tělo zeje je vybaveno dvěma svalnatými záhyby (tzv. parapodia), které obklopují žábry, čímž je chrání. Zároveň však samozřejmě nikterak nezabraňují volnému průtoku mořské vody. Pod tělem se nechází sval, díky kterému se mohou zejové plazit a pohybovat a který funguje téměř stejně jako svalnatá noha.

Na první pohled by se mohlo zdát, že zejové zcela postrádají jakoukoli schránku či ulitu. Není to tak úplně pravda, neboť tato ulita byla postupným vývojem redukována na měkkou zploštělou destičku, která se ukrývá v plášťové pokožce mezi paropodii. Tím se zejovití odlišují od nahožábrých, kteří schránku nemají vůbec. 

(Popis vnější stavby těla mořského slimáka)

• Sifon / siphon 

Sifon je anatomický útvar, který běžně nalézáme u těl vodních měkkýšů, ať už se jedná o plže, mlže či hlavonožce. Jedná se o trubicovité struktury, skrze něž proudí voda. Tyto proudy slouží k jednomu nebo vícero účelům, mezi něž může patřit pohyb, krmení, dýchání a rozmnožování. V případě zejů je sifon v podstatě pouhým výběžkem plášťového laloku, který je svinutý do tvaru trubice a proud vody usměrňuje dovnitř plášťové dutiny či vně.  

• Paropodium

Paropodia jsou masité svalové výčnělky, které se nacházejí na obou bocích některých mořských plžů. Zejům tato paropodia pomáhají při především plavání, ale u některých jiných skupin mořských organismů mohou sloužit i k dýchání, podobně jako žábry. Paropodia nenalézáme jen u mořských slimáků, ale též u příslušníků podřádu Cephalaspieda, u krytožábrých, mořských motýlů (Thecosomata) a mořských andělů (Gymnosomata).

• Rhinophóra

Rhinophóra je speciálním chemoreceptorem, který má podobu kyjovitého, tyčinkovitého či ouškovitého výběžku. Typicky se vyskytuje u většiny mořských slimáků a dalších mořských plžů. Rhinophóra může sloužit jako senzor čichu, ale i jako senzor chuťový. Rhinophóra je též rheoreceptorem (reaguje na proudění vody). Tento orgán usnadňuje loděnce orientaci a pomáhá jí zejména při hledání potravy.

(Vnitřní anatomie zejů - pozn.: zej kravský na rozdíl od ostatních
zástupců čeledi zejovitých nedisponuje opalinovou žlázou)

• Ganglium 

Zej disponuje velmi primitivní nervovou soustavou, která se skládá z pouhých 20 000 neuronů, které jsou nezvykle velké a velmi snadno identifikovatelné. Jejich buněčná těla dosahují velikosti až 1 mm a tyto neurony se dále shlukují do několika velkých párových ganglionů (nervových uzlin). Mimo jiné rozlišujeme například gangliony: abdominální (břišní), pedální (nožní), pleurální (pohrudniční), cerebrální (mozkové) & bukální (tvářové). I přes tento velmi jednoduchý nervový systém jsou zejové schopni plnit celou řadu úkolů neasociativního i asociativního učení, ať už jde o senzibilizaci, habituaci a klasické či operantní podmiňování. 

• Conus arteriosus 

Jedná se o výtokovou část pravé srdeční komory. Tato část má hladkou stěnu na rozdíl od vtokového úseku, která je pokryt trabekulární svalovinou. 

• Ovotestis 

Jedná se o gonádu smíšeného rázu, která produkuje jak samčí, tak i samičí gamety. Ovotestis je zcela běžným anatomickým znakem hermafroditických (nejen mořských) plžů. Tato gonáda se ostatně občas označuje názvem hermafroditická žláza. 

• Gonopóry

Gonopór (někdy též gonádopór) je vývodem pohlavních žláz u mnoha bezobratlých živočichů. V případě samic se konkrétně jedná o otvor pro vejcovod, zatímco u samců jde o vývod ejakulačního kanálku. 

• Spermatéka

Spermatéka je orgánem, který nalézáme u samic či hermafroditních jedinců mnohých bezobratlých živočichů. Účelem tohoto orgánu je přechovávání a uchovávání samčích pohlavních buněk až do doby, než bude jedinec připraven k oplodnění. 

• Nidamentální žláza 

Nidamentální žláza je vnitřní orgán, jehož přítomnost je možné odhalit v tělech některých paryb, plžů a měkkýšů včetně hlavonožců. Nidamentální žlázy se skládají z listů a jejich funkce je zapojena do produkce ootéky (vaječné schránky) - proteinové hmoty, která chrání vajíčka v období vývoje zárodku. Také mohou produkovat rosolovitou hmotu, která je součástí vaječné struktury.

• Opalinová žláza

Opalinová žláza, která se ukrývá na dně plášťové dutiny, produkuje neprůhledný bílý sekret, který zejům slouží jako důmyslný obranný mechanismus. Většina druhů mořských slimáků se při napadení predátorem brání vypouštěním inkoustu, podobně jako například chobotnice. Zatímco inkoust odvede pozornost, opalin chemickou cestou oklame lovecké instinkty predátora, který se při jeho uvolnění automaticky vrhne na oblak chemikálií, jako by šlo o skutečnou potravu. Nutno ovšem poznamenat, že zej kravský je jedním z mála druhů mořských slimáků, u nichž se opalinová žláza (a ani inkoustové schránky) vůbec nenacházejí. 

Styl života

Zej kravský je podobně jako všichni jeho příbuzní býložravcem, který se živí téměř výhradně hnědými řasami a chaluhami, což má za následek typický tmavý odstín jeho kůže. Bylo totiž zjištěno, že zabarvení těl mořských slimáků rodu Aplysia se odvíjí od převažující barvy rostlinné potravy, z níž se skládá jejich jídelníček - mohou za to pigmenty přítomné v tělech mořských řas. 

Zej kravský obývá mělké pobřežní oblasti a chráněné zátoky, jejichž dno je zpravidla hustě porostlé vegetací, na níž se tito mořští slimáci mohou pást. Pokud se zej zrovna nekrmí, tráví svůj čas většinou na skalách a nebo zahrabaný v písku, přičemž nechává čouhat pouze své rhinophóry. Tato taktika je typická zejména pro dospívající jedince. 

Druhy rodu Aplysia obývají především epipelagickou sluneční zónu a obvykle se nepouštějí do větších hloubek než 18 až 20 m pod hladinou moře. Jejich pobyt na mělčině způsobuje, že v období odlivu tato zvířata často zůstávají uvězněna na suchu. Zejové jsou však schopni tento krátkodobý pobyt na vzduchu ve zdraví přečkat až do okamžiku, kdy opět nastane příliv. 

(Zej kravský pohybující se po mořském dně)

Je-li zej napaden, dovede pozoruhodně zrychlit a odplavat pryč poháněn máváním svých širokých svalových lemů, které po roztažení připomínají křídla a které slouží jako jakýsi tryskový pohon. Pravdou ovšem je, že zejové nemají příliš mnoho přirozených nepřátel. Řadí se mezi ně pouze pyskouni, langusty, mořské hvězdice, nohatky a mořské želvy. Mořští biologové odhalili, že za touto skutečností stojí velké množství toxinů, které se nacházejí uvnitř těl mořských slimáků a které spolehlivě odradí většinu predátorů. Toxiny v těle zeje kravského jsou dokonce natolik silné, že tento druh zcela opustil od obranného mechanismu, který spočívá ve vypouštění neprůhledného inkoustu a jímž disponuje drtivá většina ostatních příbuzných druhů. Zej kravský si ve svém těle tyto toxiny nesyntetizuje, nýbrž je přijímá přímo z potravy - v tomto případě tedy především z hnědých řas. Jde o toxin známý jako acetoxycrenulatin, který se během procesu trávení hromadí ve tělesné tkáni zejů. Ti sami si proti toxinům v průběhu věků vyvinuli silnou imunitu.

(Hnědé řasy rodu Dictyota, které obsahují toxin jménem acetoxycrenulatin)

Rozmnožování

Zej kravský je tzv. simultánním hermafroditem. To znamená, že disponuje plně funkčními a vyvinutými samčími i samičími pohlavními orgány a je schopen produkovat oba typy gamet současně.  Penis se nachází na pravé straně hlavy, zatímco pochva je umístěna v plášťové dutině pod krunýřem, hluboko dole mezi parapodii. Je tedy fyzicky nemožné, aby se pářící partneři chovali současně jako samci i samice. Tím se zejové odlišují od tzv. sekvenčních hermafroditů, kteří sice taktéž disponují oběma gonádami, ale z této dvojice je aktivní a funkční pouze jedna. 

Být simultánním hermafroditem je tedy z hlediska rozmnožování velice výhodné, protože vzájemné kopulace jsou schopni libovolní dva jedinci, což zásadním způsobem usnadňuje hledání partnerů. 

Přestože jsou v období páření funkční oba typy gonád, rozmnožování probíhá vždycky tím stylem, že je jasně vymezeno, kdo bude během kopulace příjemcem a kdo dárcem spermatu - a to sice podle velikosti. Menší jedinec zpravidla vystupuje jako dárce, zatímco větší jedinec sperma většinou přijímá. Velcí zejové se díky této strategii vyhýbají konkurenci, která vládne mezi menšími jedinci, kteří se chtějí stát dárci spermatu. Tento mechanismus velikostně asortativního páření je u plžů relativně běžný. 

Pářící návyky zejů mohou být poměrně různorodé a neobvyklé. Na jedné straně můžeme pozorovat obvyklé páření v párech, kdy jeden jedinec zastává roli samce a druhý roli samice, ale relativně běžně dochází i k hromadnému páření, které probíhá za poměrně veliké účasti a zapojení aktivních účastníků. V takových případech dochází k vytváření kopulujících řetězců tří a více zejů, kteří se páří společně. Mořský slimák na samém čele řetězu se chová jako samice, zatímco ten na úplném konci naopak jako samec.  Toto spojení může trvat několik hodin a někdy dokonce i několik dní, ačkoli vlastní výron spermií zpravidla trvá jen několik minut. Pozoruhodné je, že ke kopulaci dochází nejčastěji brzy ráno a jakákoli kopulace po poledni je spíše výjimečným jevem. 

Oplození jedinci kladou vajíčka v dlouhých rosolovitých provazcích, které vytvářejí spletité masy. Vědecká pozorování odhalila, že zejové mohou být až pozoruhodně plodní. U jedince o hmotnosti 2 600 g bylo zaznamenáno, že během necelých pěti měsíců nakladl asi 500 milionů vajíček ve 27 různých snůškách. Kladení vajíček bývá obvykle iniciováno kopulací, ale u jedinců chovaných v izolaci k němu dochází spontánně až s 3-4 měsíčním odstupem. Obvykle jsou tato vajíčka neoplozená. Nově narození jedinci rostou pozoruhodnou rychlostí a mohou přibírat rychlostí dosahující až 5 g denně. Ostatně i díky tomu jsou zejové kravští největšími mořskými slimáky. Je ovšem potřeba zmínit, že tito živočichové zpravidla nežijí déle než jeden rok. 

(Rosolovitý provazec vajíček zeje kravského)

Video:

Pokud se chcete o zeji kravském dozvědět více, pusťte si video od amerického YouTubera a popularizátora divoké přírody Nathaniela Petersona. 

Zajímavosti:

• Zejové byli v 60. letech 20. století velmi oblíbeným laboratorním zvířetem, zejména mezi neurobiology, kteří na nich studovali principy tvorby paměti na úrovni neuronů. Tento výzkum je spojen především se jménem amerického nositele Nobelovy ceny Erica Kandela, který byl žákem a pokračovatelem československého vědce Ladislava Tauce.