VĚDECKÝ NÁZEV: Pteropus rodricensis
- Stupeň ohrožení: Ohrožený druh
- Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), savci (třída), letouni (řád), kaloňovití (čeleď)
- Rozšíření: Indický oceán, Maskarény, ostrov Rodrigues
- Rozměry: délka 15 až 20 cm, rozpětí křídel 50 až 90 cm
- Hmotnost: 300 až 350 g
- Potrava: Býložravec - plodožravý, bobule, ovoce, semena, nektar a pyl, plody tamarindu, mangovníku a fíkovníku, rostliny a mladé listy
Historie a etymologie
Tento druh byl poprvé popsán irským zoologem Georgem Edwardem Dobsonem v roce 1878. Jeho vědecký název zní Pteropus rodricensis, lze však narazit i na název Pteropus mascarinus. V angličtině se tomuto živočichovi říká The Rodrigues flying fox, což znamená Rodriguézská létající liška. Tento název naráží na tvar hlavy a zrzavou barvu, typickou pro osrstění tohoto kaloně. Občas se také označuje jako Rodrigues fruit bat, což znamená Rodriguézský ovocný netopýr - tento název zase vypovídá o jejich jídelníčku.
Anatomie
Kaloň zlatý je středně velký druh netopýra s typicky netopýřím tělem, avšak s hlavou připomínající lišku. V oblasti kolem hlavy má jeho srst hnědou až rezavou barvu, jeho létací blány jsou zbarveny hnědě a ocas zcela chybí. Na nohou se nacházejí hákovité drápy, umožňující nenamáhavé zavěšení hlavou dolů. Tento druh postrádá, stejně jako ostatní kaloni, obličejové výrustky sloužící k usnadnění echolokace. Kaloni se při hledání potravy spoléhají hlavně na svůj čich a zrak, který je mezi netopýry nadprůměrný. Kaloň zlatý též disponuje dlouhým jazykem vyvinutým ke sběru pylu a nektaru.
Styl života
Kaloni zlatí jsou vzácným endemitickým druhem, vyskytujícím se výhradně na ostrově Rodrigues, který správně spadá pod republiku Mauricius a který se nachází v Indickém oceánu. Kalony zlaté nalezneme na lesnatých savanách, v řídkých suchých lesích a tropických pralesích, kde se zdržují v menších hyerarchicky fungujících koloniích. Před den odpočívají zavěšeni na stromech a aktivní jsou samozřejmě hlavně večer. Jejich aktivita dosahuje vrcholu za soumraku a při svítání, kdy se vydávají hledat potravu do suchých lesů; většinou jedí plody mangovníků, fíkovníků, tamarindu, hřebíčkovce a palem. Z plodů vymačkávají šťávu a tu pak sají, obvykle vyžírají měkkou dužinu, ale tvrdé části plodů konzumují jen velmi zřídka - s největší pravděpodobností je vyplivnou. Kaloni hrají značně významnou roli v pralesních ekosystémech, neboť svou aktivitou napomáhají opylovat stromy a šířit jejich semena.
Ohrožení
Dříve se tito kaloni vyskytovali v obrovských koloniích čítajících až půl tisíce jedinců. V důsledku likvidování jejich přirozeného prostředí, kvůli ničivým bouřím* a kvůli tomu, že byli loveni pro své maso, se jejich počty povážlivě snížily a v sedmdesátých letech 20. století jich ve volné přírodě žila sotva stovka. V minulosti žili kaloni zlatí i na ostrově Mauricius, ale postupně tam vymřeli.Populace těchto tvorů byla na hranici vyhubení. Kaloni zlatí se tak stali kriticky ohroženým druhem.
O záchranu kaloního pokolení se zasloužil známý britský spisovatel, zoolog a ochránce zvířat Gerald Durrell. Ten na ostrově Rodrigues odchytil několik posledních volně žijících kusů a ve své vlastní ZOO na ostrově Jersey založil svůj chov, který se stal velmi úspěšným. Do záchranného programu se zapojily i další zoologické zahrady a chovné stanice a díky intenzivnímu záchrannému chovu se jim společnými silami úspěšně podařilo vymírající druh stabilizovat, rozmnožit a zachránit. Dnes existují i celé organizace, které se snaží o záchranu ohrožených druhů netopýrů. Například Bat Conservation International. Dnes má populace kaloňů zlatých stoupající tendence a celý druh přestal být kriticky ohroženým. Nyní je pouze obecně ohrožený a ve volné přírodě přežívá několik tisíc jedinců.
(Zachránce kaloňů zlatých - Gerald Durrell)
*Je uváděno, že tropické uragány mohou způsobit úmrtí až padesáti procent celé populace kaloňů. Je ovšem třeba říct, že celá kaloní populace je následně schopna samovolně se obnovovat zvyšovat svůj počet o 10 až 15% za jeden rok - ale pouze pod podmínkou, že se neobjeví žádný další tajfun.
Rozmnožování
Dominantní alfa samci si kolem sebe shromažďují a udržují harém, který může čítat až deset samic, s nimiž se střídavě páří a s nimiž žijí ve společné kolonii. Podřízení a mladí nedospělí samečci se sdružjí na okraji kolonie, stranou od dominantního vůdce. Po 120 až 180 dnech porodí samice obvykle jedno mládě, ojediněle dvojčata. Po dobu několika týdnů od vrhu nosí samice své malé potomky na těle a v průběhu až tří měsíců je kojí. Do dvou let mladí kaloni pohlavně dospějí a ve volné přírodě se mohou dožít až sedmnácti let.
(Krmení nalezeného kaloního mláděte)
Zajímavosti
- Kaloň zlatý je v České republice k vidění v ZOO Plzeň, Praha, Olomouc a Jihlava
Komentáře
Okomentovat