Varanovec bornejský

Co ikonky znamenají?

---

VĚDECKÝ NÁZEV: Lanthanotus borneensis

• Stupeň ohrožení: Oficiálně nezjištěn, pravděpodobně zranitelný druh
• Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), plazi (třída), šupinatí (řád), ještěři (podřád), varanovcovití (čeleď)
• Rozšíření: Borneo, malajská i indonéská část, sultanát Sarawak, západní Kalimantan, Severní Kalimantan
• Rozměry: běžně 40 cm, historický rekord 51 cm
• Hmotnost: 1,2 kg
  
• Potrava: Masožravec predátor, bezobratlí, korýši, ryby

Taxonomie

Varanovec bornejský patří do rodu varanovců (Lanthanotus) a v současné době je jeho jediným a posledním žijícím zástupcem. Objevitel varanovce, rakouský dvorní rada Franz Steindachner, si plně uvědomoval ještěrovu výjimečnost a správně mu přidělil zcela novou čeleď varanovcovitých (Lanthanotidae). Belgicko-britský zoolog George Albert Boulenger v roce 1899 varanovce mylně přiřadil k čeledi korovcovitých. Tento omyl byl ovšem vyvrácen až ve studijích z padesátých let 20. století, které odhalily, že ač je varanovec s korovci skutečně příbuzný, toto spříznění je poměrně dosti vzdálené. Vizuální podobnost mezi korovci a varanovcem jsou totiž pouhým výsledkem konvergence - tedy evolučního vývoje, během něhož se dva odlišné druhy vyvíjí podobně na základě podobného stylu života nebo prostředí, v němž žijí. Na základě těchto závěrů byly čeledi korovců a varanovců opět odděleny. Obě čeledi jsou sice součástí širší nadčeledi Anguimorpha, nicméně vztahy mezi jednotlivými skupinami jsou dodnes předmětem sporů.

(Franz Steindachner)

Mnoho aktuálnějších studií řadí varanovce spíše do nadčeledi Varanoidea, společně s korovcovitými, varanovitými a vyhynulými mosasaury. Nejnovější genetické rozbory ukazují, že nejbližšími žijícími příbuznými varanovců jsou skutečně varani. Přestože mnozí dokonce navrhovali klasifikovat varanovce jakožto podčeleď varanovitých, největší vědecké kapacity trvají na tom, že jde o oddělené čeledě, neboť divergence mezi nimi je stále dostatečně relevantní. Varanovcovití a varanovití společně tvoří tzv. klad (skupinu organismů, které jsou společně genetickými potomky svého dávného prapředka) a jejich sesterským taxonem je čeleď Shinisauridae, jejíž jediným zástupcem je dnes krokodýlovec čínský. Poslední společný předek varanovců se oddělil v období střední křídy.

(Krokodýlovec čínský)

Historie a etymologie

Varanovec bornejský byl poprvé vědecky zdokumentován v roce 1878 rakouským zoologem Franzem Steindachnerem. Během dalších sta let byl však tento druh viděn minimálně. Další podrobnější studie a relevantnější pozorování se začaly objevovat až ke konci 20. století.

Vedle svého oficiálního pojmenování - varanovec bornejský - má tento ještěr i svou přezdívku. Mezi odborníky se mu říkává "svatý grál herpetologů". Varanovec je totiž velmi tajemný, málo prozkoumaný tvor, jehož je velice těžké spatřit ve volné přírodě. V angličtině se varanovec bornejský nazývá earless monitor lizard, což lze přeložit jako "varan bez uší". Toto pojmenování je poměrně trefné, neboť naráží na fakt, že varanovec zcela postrádá jakékoli viditelné ušní otvory. Anglický název je nicméně v podstatě odvozen od latinského rodového jména Lanthanotus, které se dá přeložit jako "skryté ucho".

(Ilustrace z původní vědecké práce zoologa Franze Steindachnera, objevitele varanovce)

Anatomie

Varanovec bornejský je středně velký podlouhlý ještěr, který může v dospělosti dosahovat délky až 40 cm (včetně ocasu), přičemž délka od tlamy ke kloace se pohybuje okolo 20 cm. Nejdelší v přírodě nalezený jedinec měřil 44,1 cm. Exempláře chované v zajetí ovšem dosáhly ještě větších rozměrů, během šedesátých let například jeden z nich dorostl až do délky 51 cm. Jeho štíhlé válcovité tělo je zbarveno do šedohněda, disponuje dlouhým krkem a čtyřma nedokonale vyvinutýma nohama s dlouhými ostrými drápy. Břišní strana těla je skvrnitá, tmavě hnědá a bělavá, bledě nažloutlá, okrová až rezavá. Varanovci svou kůži nesvlékají příliš často, pravděpodobně méně než jednou do roka, přičemž záznamy o svlékání se různí. Byly zaznamenány případy, kdy varanovci svlékli svou kůži vcelku (jako to dělají hadi), ale také případy, kdy byla kůže svléknuta po částech (což je typické pro ještěrky).

Přes varanovcův hřbet se táhne šest podélných řad nápadných kýlnatých šupin, které jsou zevnitř vyztuženy kostmi. Zvláštní pozornost si zaslouží ještěrův chápavý ocas, který bohužel v případě amputace nedorůstá. Oči varanovců jsou poměrně malé, překrývá je poloprůhledné oční víčko a předpokládá se, že jejich zraková dispozice není příliš dobře vyvinuta. Přestože u těchto ještěrů se vůbec nevyvinul ušní bubínek ani zřetelné ušní otvory, varanovec je schopen slyšet. Varanovci mají schopnost oscilovat svým hrdlem po vzoru žab a občas také míhají svým vidličnatým jazykem podobně jako hadi. Mohou také vydávat jemné pisklavé zvuky.

Po dlouhá desetiletí se myslelo, že varanovci na rozdíl od varanů nedisponují žádným jedem. Tato tvrzení se opírala o chybně provedené pitevní rozbory, během nichž nebyly objeveny žádné jedové žlázy ani jedové rýhy v zubech. Nejnovější studia naopak dokazují, že varanovec bornejský jedové žlázy skutečné má a během kousnutí vpravuje do těla kořisti toxin, jehož hlavními složkami jsou kalikreiny, jejichž působením se v krvi raněného štěpí fibrinogen, který hraje důležitou roli při srážení krve. Účinky varanovčího jedu mají tedy za následek pomalejší hojení ran. Síla tohoto toxinu je nicméně zanedbatelná v porovnání s jedy dalších plazů, včetně velkých varanů.

(Počítačová simulace varanovcovy lebky)

Styl života

Varanovec bornejský je vzácným endemitickým druhem, který se vyskytuje výhradně na území ostrova Kalimantan (Borneo). Přestože svaz ochránců přírody IUCN dosud stav ohrožení tohoto živočišného druhu oficiálně nevyhodnotil, jedná se o velmi drahocenného ještěra, jehož pozorování ve volné přírodě je poměrně raritní událostí. Dá se proto předpokládat, že z důvodu neustávajícího odlesňování ostrova bude tento živočich v nejbližší době ohrožen, pokud tomu tak již není. Odhady hovoří o tom, že v současné době by mohl být klasifikován jako zranitelný druh. Navzdory tomu, že o jeho existenci se ví již od druhé poloviny 19. století, první živý exemplář byl prozkoumán odborníky až v roce 1961.

V některých oblastech si nejsou domorodci jeho přítomnosti vůbec vědomi, nebo ho považují za velmi vzácného. V jiných oblastech však může být poměrně běžný. Když bylo 20 domorodců z oblasti západního Bornea zpovídáno ohledně přítomnosti varanovců, většina z nich o existenci tohoto zvířete věděla a převážně ho označovala za běžně rozšířeného živočicha. Na jiných třech místech tohoto regionu byla většina dotazovaných obeznámena s varanovcovou přítomností, ale za běžného živočicha už ho označila méně než polovina respondentů. V další lokaci, opět na západě Bornea, byl proveden průzkum, který trval tři noci a během něhož byla prozkoumána oblast podél tří největších potoků. Během tohoto pátrání došlo k objevení devatenácti varanovců, což lze v případě takto velkého ještěra považovat za poměrně vysokou hustotu rozšíření. Místní domorodci, kteří prohledávané toky využívají k mytí, rybolovu a pití, však převážně vypovídali, že varanovce v životě neviděli.

(Krmení varanovce)

Nejvíce muzejních exemplářů varanovce bylo získáno během šedesátých a osmdesátých let, kdy varanovci často končili v rybářských sítích poté, co je do nich strhly vodní proudy vyvolané záplavami. Na celém světě by měla existovat přibližně stovka výstavních preparátů.

V období mezi šedesátými a devadesátými léty se někteří varanovci dostali na trh se zvířaty. Stejně tak i v 21. století. V rozmezí od května 2014 až do října 2015 se téměř stovka varanovců na prodej objevila v Asii, Evropě i Spojených státech. Odebírání varanovců z volné přírody je však nelegální a tento ještěr je v Malajsii chráněn již od roku 1971, v Bruneji od roku 1978 a v Indonésii od roku 1980. Přestože Indonésie zavedla právní opatření jako poslední, nejtvrdší postihy čekají obchodníky se zvířaty právě zde - hrozí jim až pět let ve vězení a pokuta ve výši necelého čtvrt milionu korun.

Varanovcova téměř legendární nepolapitelnost je ze značné části zapříčiněna stylem jeho života. Jedná se totiž o napůl vodního živočicha, který často plave a umí se dobře potápět. Navíc jde o nočního tvora, který tráví den spánkem, ukryt pod kmeny stromů, kameny, ve skrytu vegetace či ve svých podzemní skrýších. Tato doupata se typicky nacházejí poblíž vody a mohou být až 30 cm dlouhá.

I to je jeden z důvodů pro jeho slabě vyvinutý zrak. Při hledání a lovu kořisti se tedy orientuje především díky výborně vyvinutému hmatu. Ve volné přírodě se zřejmě živí převážně bezobratlými živočichy, jakými jsou například žížaly, nicméně jeho stravovací nebyl dosud důkladně probádány. V zajetí ovšem nepohrdne ani vepřovými či kuřecími játry, rybami, malými hlavonožci, krevetami, pulci, drobnými myškami, škeblemi a žloutky vajíček karety obrovské. Exempláře chované v umělých podmínkách se většinou krmí jednou či dvakrát týdně, čas od času ale nastane delší období, během něhož vůbec nežerou. Nezvyklou schopností varanovců, která je mezi ještěry skutečně raritní, je polykat kořist přímo pod vodou. Patrně jsou toho schopni díky vypouštění vody z nozder, podobně jako to dělají želvy. Varanovci jsou obecně poměrně neaktivní a nepříliš hbití, přesto se však dovedou překvapivě rychle vymrštit, pokud jsou vylekáni a pokud je před ně položena kořist, velmi prudce se po ní vrhají.

Noční aktivita varanovců byla předmětem různých studií. Při jedné z nich bylo během jediné noci nalezeno 19 různých exemplářů, přičemž přibližně polovina z nich se nacházela ve vodě, zatímco ta druhá na souši (ovšem také blízko vody). V zajetí zůstávají varanovci prakticky nehybní, tráví pod vodou celé hodiny a nad hladinu vynoří své čenichy pouze v případě, že se chtějí nadechnout. Jakmile se varanovec ponoří pod hladinu, jeho poloprůhledné oční víčko se zavře a chrání oko. Jak už bylo řečeno, varanovec disponuje chápavým ocasem. Předpokládá se, že během povodní se varanovec svým ocasem zachytí za kořeny či kameny, aby nebyl smeten proudem.

Varanovci jsou obecně poměrně krotcí a neaktivní i v případech, kdy je s nimi manipulováno. Přesto, pokud se cítí ohroženi, mohou i kousnout. Obzvlášť samci bývají mnohem agresivnější než samice. Kousance uštědřené varanovcem mohou být poměrně hluboké (na poměry ostatních ještěrů s podobnými rozměry) a rozsáhle krvácející, přičemž proces srážlivosti krve pokousaného je viditelně zpomalený. Za to může právě přítomnost ještěřího jedu.

Rozmnožování

Podobně jako jejich nejbližší příbuzní, varanovci patří k vejcorodým plazům. O jejich rozmnožování se toho ale příliš neví, můžeme stavět pouze na pozorování chovaných jedinců. Samci a samice jsou si z celkového hlediska velice podobní, samci mají nicméně výrazně širší hlavu a kořen ocasu. Rozdíly mezi pohlavím se stávají zřetelně odlišitelnými až od třetího roku života. Dospělí samci jsou teritoriálně agresivní, jak naznačil průzkum obývané lokality, během něhož bylo nalezeno dvakrát více samic než samců, přičemž pouze samci byli často poranění. Nezřídka jim chyběly prsty či ocas a jejich krky či hlavy pokrývaly jizvy.

Na základě pozorování chovných jedinců se dvojice varanovců v průběhu několika měsíců opakovaně páří, přičemž každý styk může trvat i celé hodiny. Páření samotné pak probíhá ve vodě. Jedno z mála pozorovaných páření ve volné přírodě bylo viděno během února a jedna samice polapená během dubna byla pravděpodobně gravidní.

Samice může naklást 2-12 oválných vajíček (obvykle však 8), která měří kolem 3 cm a mají kožovitou bílou skořápku. Jsou kladena na souš. V zajetí se vajíčka líhnou většinou do tří měsíců, obvykle při teplotě pohybující se kolem 27°C. Když se mládě vylíhne, je dlouhé od 7 do 14 cm. Ve chvíli, kdy varanovec dosáhne prvního roku života, už se jeho délka pohybuje kolem 24 cm. Mláďata do šesti měsíců bývají v zajetí chována ve skupinkách, zatímco dospělí samci jsou již drženi odděleně. Každý z nich žije následně sám společně s harémem několika samic. Délka života varanovců je zatím nejasná, mnohé exempláře chované v zajetí se však dožily i více než desíti let.

(Líhnoucí se varanovec)

Chov varanovců v zoologických zahradách je stále poměrně raritní záležitostí. Bylo však zapotřebí vytvořit záložní populaci tohoto druhu vzhledem k neustávajícímu ničení jeho přirozeného prostředí. Nejvíce jedinců má ve své péči japonský herpetolog Tsuyoshiho Shirawa, kterému se v roce 2014 podařil první úspěšný odchov varanovce. Za zmínku jistě stojí, že v celé Evropě chová varanovce pouhých šest zahrad a jednou z nich je i naše Pražská ZOO. A my si samozřejmě můžeme pustit video, kde nám o chovu varanovce poví přímo personál této zoologické zahrady.

Zajímavosti

• Přestože už bylo zmíněno, že páření varanovců může probíhat i několik hodin, jistě vás překvapí, že je zaznamenán případ, kdy kopulace varanovců probíhala nepřetržitě po celých 44 hodin.