VĚDECKÝ NÁZEV: Panopea generosa
- Stupeň ohrožení: Oficiálně nezjištěn, pravděpodobně běžný druh
- Klasifikace: Měkkýši (kmen), mlži (třída), Heterodonta (podtřída), Adapedonta (řád), dutinovkovití (čeleď)
- Rozšíření: západní Kanada, severozápad Spojených států amerických, především Washington a Britská Kolumbie
- Rozměry: lastura 15-20 cm, tělo samotné až 1 m
- Hmotnost: 0,68 kg
- Potrava: Filtrátor => plankton
Taxonomie a historie
Dutinovka tichomořská patří mezi velké jedlé slanovodní škeble. Jedná se o zástupce mořských měkkýšů z čeledi dutinovkovitých. Do této čeledi patří také, Panopea zelandica alias "deepwater clam" (škeble hlubinná) - mlž příbuzný dutinovce tichomořské a zároveň novozélandský endemit.
Dutinovka tichomořská byla poprvé odborně popsána americkým konchologem (konchologie - studium schránek měkkýšů) a malakologem (malakologie - studium měkkýšů) Augustem Addisonem Gouldem v roce 1850.
 |
| (Americký vědec Augustus Addison Gould) |
Etymologie
Z hlediska etymologie je zajímavý především anglický název této škeble, který zní geoduck. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že toto pojmenování vzniklo spojením slov geology (geologie) a duck (kachna), rozhodně to tak není. Původ slova geoduck musíme hledat až v primitivním jazyku domorodých amerických indiánů kmene Nisqually. Právě tento kmen je totiž původním obyvatelstvem oblasti, kde se dutinovky hojně nacházejí. Pojmenování geoduck vzniklo odvozením z nisquallského názvu gʷídəq. Pakliže bychom dále chtěli rozebírat i samotnou strukturu tohoto indiánského slova, mohli bychom na tento výraz nahlížet dvěma způsoby. První možností je dívat se na něj jako na slovo, jehož první část význam sama o sobě nemá, zatímco koncovka əq znamená "genitálie" (což je nesporně narážka na specifický tvar těla dutinovky). Druhou možností je brát celé slovo jako frázi "kopat do hloubky". Je však dost dobře možné, že pravdivé jsou obě varianty zároveň a dohromady tak fungují jakožto dvojsmysl.
Kromě standardního názvu geoduck se v Americe používá také pojmenování mud duck (bahenní kachna) nebo king clam (královská škeble). Za zmínku také stojí, že pokud bychom doslovně přeložili čínský název 象拔蚌, získali bychom slovní spojení "škeble se sloním chobotem". V Japonsku je zase dutinovka známa pod názvem アメリカナミガイ[amerikanamigai], což v doslovném překladu znamená "americký šnek". Kromě tohoto názvu se lze setkat i s kratším názvem ミルガイ[mirugai], který lze předložit jako "obří škeble".
 |
| (Indiáni kmene Nisqually) |
Anatomie
Tělo dutinovky tichomořské svým tvarem velmi nápadně připomíná mužské přirození. Samotné tělo včetně životně důležitých orgánů se skrývá v lastuře, z níž však vychází jeden pár extrémně dlouhých siphonů, které připomínají sloní chobot. Siphon je dlouhý trubicovitý útvar, který se nachází v plášti mnohých vodních mlžů a jímž obvykle proudí buď voda nebo vzduch. Siphony hrají v životě těchto živočichů značně důležitou roli, neboť pomáhají s obstaráváním životně důležitých funkcí - od pohybu a krmení, až k dýchání a rozmnožování. Obsah siphonu proudí buď dovnitř do plášťové dutiny a nebo naopak ven z ní. V případě dutinovek tichomořských proudí skrze siphony voda a jejich hlavní účel je zajišťování dýchání - i proto se u těchto škeblí vyvinuly siphony značně dlouhé, tak aby jimi mohla dutinovka dýchat i ve chvílích, kdy se nachází zahrabána hluboko v písku.
Dutinovka tichomořská váží v dospělosti v průměru okolo 0,7 kg, jsou nicméně zaznamenány případy obrovských dutinovek, které dorostly až do váhy neuvěřitelných 6,8 kg. Ačkoli délka jejich lastury většinou nepřesahuje 20 cm, samotné tělo, které z ní vyčnívá, může dosahovat až 1 m a nalezeny i exempláře, které dosáhly více než dvojnásobné délky. Dutinovky tedy patří mezi největší jedlé škeble.
 |
| (Siphony dutinovky vyčuhující z písku) |
Styl života
Dutinovka tichomořská patří mezi hrabavé škeble. To znamená, že se s oblibou zavrtává hluboko do písku, aby tak unikla z dohledu predátorů a zůstala před nimi chráněná. Dutinovky jsou schopné prohrabat se pod povrch až do hloubky bezmála 30 cm. Když nastává příliv, vystrkují škeble své siphony a nasávají čerstvou mořskou vodu, aby mohly dýchat. Tuto vodu zároveň filtrují a získávají z ní potravu v podobě planktonu. Odpad a nestrávené zbytky potravy jsou siphonem opět vyvrhovány zpátky na povrch.
Dutinovky tichomořské patří mezi jedny z nejdéle žijících organismů vůbec, a to i v kontextu celé živočišné říše - zcela běžně se dožívají až 140 let, pričemž nejstarší zaznamenaný exemplář byl starý neuvěřitelných 168 let. Dospělé dutinovky mají jen málo přirozených nepřátel, což také velmi přispívá k jejich dlouhověkosti, nicméně například na Aljašce se mořským vydrám a žralokům z řádu ostrounů podařilo vytlačit škeble ze svého území. Dutinovkám mohou ublížit také mořské hvězdice, které útočí na jejich odkryté a nechráněné siphony. Jinak jsou ale dutinovky zahrabané v hlubokém písku v relativním bezpečí.
Rozmnožování
Dutinovky tichomořské patří mezi gonochoristy, což znamená že v přírodě existují samčí i samičí jedinci. Dutinovky se rozmnožují tím způsobem, že do volného oceánu vypouštějí obrovské množství gamet. Z oplozených vajíček se pak líhnou plovoucí larvy veliger. Samice je za svůj neobyčejně dlouhý život schopna vyprodukovat až 5 miliard vajíček. To se sice může zdát jako závratná suma, v praxi se však mnoho pohlavních buněk vůbec neuchytí a úmrtnost vajíček, larev i nedospělých jedinců je poměrně vysoká. Populaci dutinovek trvá poměrně dlouho než se zcela obnoví. Výzkumy, které probíhaly v Pugetově zálivu ve Washingtonu, naznačují, že doba potřebná k obnovení populace po vysbírání povoleného množství jedinců, se může vyšplhat až ke 40 rokům.
 |
| (Pugetův záliv ve Washingtonu) |
Průmyslové využití
Jak už bylo zmíněno výše, dutinovky tichomořské patří mezi jedlé škeble, které jsou sbírány a sklízeny za účelem konzumace. Ke světově prvnímu výlovu dutinovek došlo v roce 1970, ale poptávka po tomto zpola zapomenutém měkkýši byla zprvu velmi nízká, zčásti jistě i kvůli jeho netradičnímu vzhledu. Postupem času se však dutinovky staly velmi oblíbeným pokrmem a obrovskou popularitu si získaly v asijských zemích, například v Hong Kongu, Japonsku a Koreji, ale především v Číně, kde se jejich tržní cena vyšplhala poměrně vysoko. V roce 2011 se zde jedno kilo prodávalo za 33 $ a jedna libra (0,45 kg) za 15 $. Není proto divu, že se z chovu dutinovek stal doslova zlatý důl. Až 90% všech vylovených kusů je lodní dopravou exportováno do Asie. V luxusních čínských restauracích se lze běžně setkat s dutinovkami, jejichž cena se pohybuje až okolo 150 $. Když se televize BBC vyptávala pekingských strávníků na jejich dojmy z konzumace mušle, bylo jim řečeno, že "Člověk má pocit, jako by měl plná ústa Tichého oceánu. Jsou kluzké, velmi křehké a sladké."
Ke komerčnímu sběru jsou určeny pouze dvě procenta živých dutinovek, aby byla zajištěna udržitelnost jejich populace. Hustota této populace je na území jihovýchodní Aljašky monitorována potápěči, přičemž počet pozorovaných jedinců je pak zpravidla navyšován o 20% - kvůli škeblím, které jsou v průběhu průzkumu zahrabané v písku a tím pádem nepozorovatelné. S narůstající hodnotou dutinovčího masa na trhu ovšem přichází nevyhnutelný problém v podobě pytláctví. Ten může mít bohužel zda následek sběr škeblí v ohrožených a chráněných oblastech.
Dutinovka tichomořská rozhodně není jediným zástupcem čeledi dutinovkovitých, který je sbírán a pojídán. Novozélandské škeble Panopea zelandica, příbuzné dutinovek tichomořských, jsou komerčně sbírány také - a to od roku 1989. Největší množství těchto škeblí je sklízeno na Jižním ostrově v zálivu Golden Bay - ročně se zde získá až 100 tun škeblí.
 |
| (Záliv Golden Bay na Novém Zélandu) |
Vysoká tržní hodnota dutinovek měla za následek vytvoření velkého průmyslu, v němž se točí až 80 milionů amerických dolarů. Sběru a chovu dutinovek se věnují státy Aljaška, Washington, Oregon a také kanadská provincie Britské Kolumbie. Jedná se dokonce o nejpřísněji regulované odvětví rybolovu - a to v obou těchto státech. Ve Washingtonu například zaměstnanci státního oddělení pro přírodní zdroje sklizeň dutinovek průběžně sledují pro zajištění odpovídajících příjmů. Podobná situace panuje v kanadském oddělení pro rybolov a oceány. Velmi pečlivě je též monitorována zdravotní nezávadnost škeblí. Washingtonské státní zdravotnické oddělení pravidelně testuje vzorky masa a stejně tak i vodu, v níž jsou dutinovky chovány. Je totiž nutné, aby byla zavčasu odhalena jakákoli přítomnost potenciálních škodlivin a nečistot, které mohou do těla dutinovek proniknout filtrací kontaminované vody. V současnosti je znečištění mořských vod velmi aktuálním problémem.
V roce 2013 přesto došlo ke kauze, kdy Čínské úřady zjistily, že dutinovky, ústřice, slávky a hřebenatky dovezené aljašskou lodí ze západního pobřeží Ameriky, obsahovaly vysoké hodnoty saxitoxinu. Saxitoxin je přírodní nervově paralytický jed, který je produkován určitými druhy mušlí. Pokud je tento toxin pozřen člověkem, může způsobit vážnou otravu, která zpravidla končí onemocněním či dokonce smrtí. Americké společnosti zabývající se vývozem mořských plodů do Číny tehdy prohlásily, že čínští inspektoři hodnotili produkty podle zbytečně přísných standardů a že jejich zásilka k nezávadné konzumaci člověkem vhodná. V jiné zásilce z Washingtonu se zase našla vysoká hladina arsenu. Zákaz dovozu trval déle než 6 měsíců a skončil až v květnu roku 2014.
(Ukázka průmyslového sběru dutinovek ve Washingtonu)
V roce 2007 bylo dosaženo nových pokroků v oblasti testování kontaminovaných škeblí, což umožnilo sběračům dutinovek doručovat na trh živé jedince mnohem pravidelněji. Nový testovací systém je navíc schopen určit životaschopnost přítomných škeblí z pouhého testovaného vzorku mořského dna - a to ještě předtím, než započne samotný výlov. Toto nové zdokonalení testovacích metod zapříčinilo, že 90% vylovených škeblí, které se od roku 2007 dostanou na trh, jsou stále naživu. Naproti tomu - v roce 2001 bylo ve chvíli dodání na trh naživu pouze 10% posbíraných exemplářů. Tato skutečnost je důležitá z toho hlediska, že živá dutinovka má při prodeji podstatně vyšší cenu než mrtvá - a to téměř o 7 $ za 1 kg. Toto vylepšení značně napomohlo dalšímu rozvoji kvetoucího dutinovkovému průmyslu.
Pandemie COVIDU-19 zapříčinila obrovský úpadek dutinkového průmyslu a vedla téměř až k zavření restaurací a trhů s mořskými plody napříč celou zemí a poptávka po živých dutinovkách strmě klesla. Aljašští potápěči, kteří za 1 libru dutinovek obvykle dostávali 10 $, se náhle museli smířit s extrémně nízkými výkupními cenami, které mohly klesnout až k pouhému dolaru za libru. Mnozí sběrači tak z těchto důvodů přestali dočasně zcela lovit.
(Výlov dutinovek)
Metody chovu a sklizně dutinovek se pro mnohé ukázaly být velmi kontroverzními a vedly jak k mnohým konfliktům s majiteli pobřežních nemovitostí, tak i k obavám velkých nevládních organizací. Fond pro ochranu životního prostředí EDF ovšem přišel s tvrzením, že mlži jsou pro mořské ekosystémy velmi přínosní a jejich chov tedy oceánu spíše pomáhá než aby škodil. Dutinovkový průmysl kromě toho pobřeží nijak neznečišťuje, neboť aby mohly být dutinovky komerčně chovány, musí být voda zcela čistá a nezávadná. Příslušné regulace byly zavedeny v roce 2007 a došlo též k financování mnohých studií, které byly pověřeny úkolem rozboru případných dlouhodobých i krátkodobých dopadů na životní prostředí. Dopad chovu dutinovek na velká mořská zvířata se zatím jeví jako nejednoznačný. V roce 2004 byl sice vyhotoven biologický posudek, který došel k závěru, že chov škeblí nevede k žádnému dlouhodobému ohrožení jiných mořských živočichů, byl však veden třemi největšími firmami, které se zabývají sběrem a prodejem měkkýšů a korýšů.
Bohužel, v poslední době sílí obavy z nárůstu počtu mořských parazitů napříč populací dutinovek tichomořských - a to především v oblasti Pugetova zálivu. Tito parazité patří mezi jednoduché jaderné organismy podobné cizopasným houbám hmyzomorkám a pro populaci dutinovek představují nezanedbatelnou hrozbu. V současné době se v rámci národního výzkumného programu Sea Grant zjišťuje, zda byli parazité do zálivu zavlečeni vinou komerčního chovu a sběru škeblí.
Kulinářství
 |
| (Japonské sašimi s dutinovkou) |
Velký, dlouhý a masitý siphon dutinovek tichomořských je oceňován pro svou příjemnou slanou chuť a křupavou konzistenci. Dutinovka je též mnohými považována za silné afrodisiakum, především díky svému falickému tvaru. Tato škeble je s oblibou pojídána v Číně, kde je považována za opravdovou delikatesu. Obvykle se jí na styl fondue dělaný čínskou metodou 火锅 - chuo-kuo , (horký kotlík). Oblíbená je dutinovka i v korejské kuchyni, kde se jí často syrová pouze s čili omáčkou. Může se též jíst smažená či opečená nebo v polévkách a omáčkách. V Japonsku se dutinovka podává syrová a nakrájená na tenké plátky v jídle zvaném sašimi. Namáčí se při tom do sójové omáčky a wasabi. V některých levnějších sushi restauracích se občas dutinovkou nahrazuje dražší maso z měkkýše Tresus keenae, zvaného též koňská škeble. Veliké oblibě se dutinovka těší také v Hong Kongu.
(Čínská dívka pojídá syrovou dutinovku s čili omáčkou)
Zajímavosti
- Dutinovka tichomořská je největší hrabavá škeble na světě.
- Zatímco v Asii jsou dutinovky velkým hitem a zná je tam kde kdo, v USA o nich většina Američanů nikdy ani neslyšela. Což je velkým paradoxem vzhledem k tomu, že domovinou dutinovek je právě Amerika.
- Někteří profesionální šéfkuchaři o dutinovkách prohlašují, že jejich chuť patří mezi "nejčistší" chutě na poli mořských plodů. Není z nich totiž cítit vůbec žádná rybina.
- Pokrm z dutinovky tichomořské se objevil v dokumentárním cyklu "Bizarní jídla" věhlasného amerického kulinářského experta Andrewa Zimmerna.
Komentáře
Okomentovat