VĚDECKÝ NÁZEV: Mola mola
- Stupeň ohrožení: Zranitelný
- Klasifikace: Strunatci (kmen), obratlovci (podkmen), paprskoploutví (třída), čtverzubci (řád), měsíčníkovití (čeleď), Mola (rod)
- Rozšíření: mírné a tropické podnebí vod Atlantského, Indického a Tichého oceánu
- Rozměry: 3,2 m na výšku & 3,3 m na délku (nejvyšší zaznamenané rozměry)
- Hmotnost: 2 300 kg (nejvyšší zaznamenaná)
- Potrava: Masožravec, predátor, potravní generalista
Taxonomie
Rod Mola náleží do čeledi měsíčníkovitých. Tato čeleď dále zahrnuje tři oddělené rody: Masturus (kam patří např. měsíčník ostroocasý), Mola (kam patří např. měsíčník Ramsayův, ale i měsíčník svítivý) a Ranzania (kam patří např. měsíčník protáhlý).
Čeleď měsíčníkovitých (Molidae) patří do řádu čtverzubců (Tetraodontiformes), kam se řadí taktéž čtverzubcovití (např. známá ryba fugu), pilníkotrncovití & ježíkovití (oblíbené "nafukovací ryby", které se objevují i v populární kultuře - např. postava pana Sykese v animovaném filmu Příběh žraloka). Není proto divu, že měsíčníci sdílejí s řádem čtverzubců mnoho společných znaků - kupříkladu čtyři srostlé zuby, které svým srůstem tvoří charakteristický "zobák", který celému řádu vysloužil oficiální vědecké pojmenování (Tetraodontiformes => tetra - čtyři; odous - zub; forma - tvar).
 |
| (Řád čtverzubců a jejich vybraní zástupci) |
Etymologie
Pojmenování této ryby je ve většině případů odvozeno od jejího nevšedního a značně specifického vzhledu. Začněme třeba u samotného vědeckého pojmenování v latině. Slovo mola totiž označuje mlýnský kámen, který tato ryba do jisté míry připomíná svou tmavě šedou barvou, drsnou strukturou svého těla a zaobleným tvarem. S tímto příměrem přišel švédský biolog Carl Linné. Některé další světové jazyky se nechaly inspirovat poněkud jiným způsobem. Měsíčník svou nezaměnitelnou anatomickou stavbou působí dojmem, jako by se jeho tělo neskládalo v podstatě z ničeho jiného než z hlavy a právě od tohoto faktu se odvíjejí pojmenování ryby v němčině či polštině (Schwimmender Kopf - "plovoucí hlava" & samogłów - "samotná hlava"). Velká část řečí napříč jazykovými rodinami (ať už jde jazyky románské, slovanské, germánské, či ugrofinské) se podobně jako čeština sjednotila na pojmenování, které v překladu znamená cosi jako "měsíční ryba" (viz pez luna, Pesce luna, månefisk, рыба-луна,...). Vezmeme-li v úvahu specifický zaoblený tvar měsíčníkova těla, jde o pojmenování, které je velmi výstižné. Jazykem, který poněkud "odvážně" vybočuje z řady, je překvapivě angličtina. V té se totiž v příkrém protikladu s asociací měsíce používá název sunfish, což znamená "sluneční ryba". Angličtina však v tomto případě neodkazuje na tvar rybího těla, nýbrž na skutečnost, že měsíčníci s velkou oblibou vyplouvají až na hladinu moře, aby se zde opalovali na sluníčku. Anglické pojmenování sunfish však může být poněkud matoucí, protože pod tímto názvem se skrývá nejenom čeleď mořských měsíčníků, ale také čeleď sladkovodních ryb známých jako okounkovití.
Anatomie
Dospělý měsíčník má průměrnou délku 1,8 m, přičemž rozpětí ploutví dosahuje až 2,5 m. Hmotnost dospělých jedinců se může pohybovat od 247 do 1 000 kg, ale výjimkou nejsou ani mnohem větší jedinci. Měsíčníkovo tělo připomíná plovoucí rybí hlavu s ocasem a tvarem je laterálně zploštělé. Prsní ploutve jsou v poměru k tělu velmi malé a mají vějířovitý tvar, zatímco hřbetní a řitní ploutev jsou prodloužené, takže ryba je mnohdy stejně vysoká jako dlouhá. Byly zaznamenány exempláře o výšce až 3,3 m. Měsíčníkovo tělo je zakončeno silným kormidlovitým útvarem v podobě vroubkovaného svalového lemu. Jde o jakousi pseudoploutev, která se označuje jako turisa (latinsky clavus). Turisa se nachází ihned za hřbetní a řitní ploutví, na něž přímo navazuje. Vzniká postupným skládáním a ohýbáním ocasní ploutve v průběhu rybího růstu a dospívání, což v konečném důsledku utváří výrazný zkrácený tvar těla. Turisa je hladce vykrojená a tvoří ji 11-14 ploutvích paprsků, které jsou zakončeny řadou zaoblených kostic.
Měsíčníci mají nejméně obratlů ze všech ryb, konkrétně pouhých 16. Můžeme též pozorovat úplnou absenci ocasních kostí. Většina kostry je tvořena odlehčenou chrupavčitou strukturou. Ta měsíčníkům umožňuje dorůst do značné velikosti, která by byla pro jiné kostnaté ryby značně nepraktická. Další zvláštností měsíčníkovy anatomie je úplná nepřítomnost plynového měchýře, který ostatním rybám slouží jako vznášený hydrostatický orgán.
 |
| (Stavba těla měsíčníka svítivého) |
Dospělí měsíčníci mají hnědou až stříbřitě šedou nebo bílou barvu s různými specifickými skvrnitými vzory na kůži. Jejich rozložení je silně regionálně ovlivněno a do jisté míry též určeno lokalitou, v níž byl konkrétní jedinec odchycen. Obecně lze říci, že zbarvení měsíčníkovy kůže je zpravidla tmavší na hřbetní straně, zatímco na břiše přechází do světlejších odstínů. Jedná se o kamufláž, která funguje na principu protistínu (Thayerův zákon). Měsíčník taktéž disponuje pozoruhodnou schopností výrazně ztmavit odstín své kůže, zejména, je-li pod útokem predátora.
Přestože v kůži měsíčníků nenalezneme téměř žádné kostěné destičky, i přesto je velmi silná a hutná téměř jako chrupavka. To je způsobeno velkým množstvím síťovaného kolagenu, který na břišní straně měsíčníkova těla dosahuje tloušťky až 7,3 cm. Kůže je navíc i velmi hrubá a namísto šupin ji pokrývají kožní výrůstky a vrstva ochranného hlenu. Povrch turisy je oproti tomu výrazně hladší než povrch celého zbytku těla - kůže zde může být přibližně stejně drsná jako smirkový papír.
 |
| (Fascinující pohled na kostru měsíčníka) |
Uvnitř nevelkých úst měsíčníků se nacházejí dva páry tvrdých zubních destiček (srostlých zubů) tvarovaných do mírně zakřiveného hřebene, které připomínají ptačí zobák. Tento fakt rybě brání v úplném uzavření tlamy. Měsíčník však kromě těchto zobákovitých zubů disponuje i velmi dlouhými požerákovými zuby, které se nacházejí v hltanu a které svou strukturou připomínají drápy. Měsíčník údajně dokáže jejich vzájemným třením vyluzovat hlasitý zvuk.
Předpokládá se, že vnitřní orgány měsíčníků obsahují koncentrovaný neurotoxin jménem tetrodotoxin, který je až stokrát silnější než kyanid draselný. Tento jed lze typicky najít ve vnitřních orgánech dalších ryb z řádu čtverzubců (opět vzpomeňme na rybu takifugu, jejíž nedokonalé zpracování v kuchyni může mít za následek smrt strávníka).
Styl života
Měsíčníci jsou ryby, které se běžně vyskytují v otevřených vodách mírných a tropických světových oceánů, přičemž se velice často pohybují přímo u hladiny moře. Zde vystavují své tělo slunečním paprskům, čímž se zahřívají. Není však dostatečně prokázáno, že by toto vyhřívání mělo být pro měsíčníky natolik zásadní, aby dosahovalo úrovně tzn. behaviorální termoregulace (jako například v případě plazů, v jejichž případě je vyhřívání na slunci vyloženě život determinujícím faktorem). Výzkum z roku 2010 totiž ukazuje, že neexistuje žádný úměrný vztah mezi množstvím času, který měsíčníci v průběhu dne stráví ve studené vodě (nižší než 10 °C) a množstvím času stráveného v teplých vodách blíže u hladiny (do hloubky 6 m). Výzkum dále uvádí, že v průběhu dne stráví měsíčníci více než 30% veškerého svého času v horních 10 m mořského hlubinného pásma a více než veškerého 80% času v horních 200 m. Do výraznějších hloubek tedy pronikají měsíčníci spíše ojediněle a většinou je k tomu vede aktuální nedostatek či nedostupnost potravy. Největší zaznamenaná hloubka, do níž se měsíčník odvážil, je stanovena na 844 m pod hladinou moře.
Teplota však nepochybně hraje v životech měsíčníků zásadní roli. Tyto ryby se typicky vyskytují ve vodě, jejíž teplota se pohybuje okolo 10 °C a bylo zjištěno, že dlouhodobější pobyt ve vodě, která je chladnější než 12 °C může vést k dezorientaci a případně i následnému uhynutí měsíčníka.
 |
| (Mapky rozšíření jednotlivých druhů měsíčníka) |
Měsíčníci žijí samotářským životem, ale příležitostně je můžeme spatřit i v párech. Po většinu času jsou poměrně nemotornými a těžkopádnými plavci, kteří se pohybují značně pomaleji než většina velkých pelagických ryb. Během plavání mávají měsíčníci svou velkou hřbetní a řitní ploutví, jejichž správným nastavením ovládají jak velikost síly, kterou vynakládají, tak i úhel, pod nímž tuto sílu vyvíjejí. V tomto ohledu používají ploutve podobně jako ptáci křídla. Prsní ploutve oproti tomu slouží pravděpodobně jako pouhý stabilizátor. Směr pohybu měsíčníci korigují pomocí zadní turisy a s řízením jim pomáhají také silné vodní proudy, které měsíčníci vystřikují ze svých úst či žaber.
Prvotní výzkumy předpokládaly, že měsíčníci nejsou příliš aktivními plavci a spoléhají především na sílu oceánských proudů, kterými se nechávají unášet na větší vzdálenosti. Pravda je ovšem poněkud odlišná. Bylo totiž zjištěno, že někteří měsíčníci jsou za den schopni urazit až 26 kilometrů a dovedou vyvinout rychlost dosahující až 3,2 km/h. Přestože by to do nich řekl jen málokdo, měsíčníci dovedou vyvinout překvapivou rychlost, obzvlášť pokud pronásledují kořist a nebo unikají z dosahu predátorů. Jsou dokonce schopni vyskakovat nad hladinu moře.
.jpg) |
| (Měsíčník se vyhřívá na vodní hladině) |
Díky nejrůznějším pozorováním a pořízeným videozáznamům je známo, že měsíčníci interagují a spolupracují s jinými (nejen rybími) druhy ve svém okolí. Důvodem k těmto interakcím je především prozaický fakt, že měsíčníci jsou velmi náchylní k přítomnosti nejrůznějších kožních parazitů. Je známo přinejmenším 40 různých cizopasných druhů, kteří sídlí buď na kůži měsíčníků nebo přímo uvnitř jejich těl. Mezi těmito parazity se dokonce nacházejí i někteří zástupci třídy svijonožců. Nejtypičtějším parazitem, který napadá žábry a ústní dutiny měsíčníků, je pak cizopasný ploštěnec druhu Accacoelium contortum. Z toho důvodu jsou měsíčníci odkázáni na využívání služeb tzv. čističů (menších ryb, jejichž specializovaná potravní strategie spočívá v symbiotickém poskytování "očistných služeb" ostatním rybám, kterým odstraňují zbytky odumřelé kůže, ektoparazity či infikovanou tkáň z povrchu těla či z žaberních komor). Měsíčníci, kteří potřebují podstoupit očistu, vyhledávají místa s velkou koncentrací chaluhových polí, plovoucích řas či odpadů, které jsou většinou domovem nejůrznějších rybích čističů, jakými je například tloušťovka chutná nebo pyskoun rozpůlený. Je-li měsíčník připraven k očistě, dává to najevo svislým plaváním s hlavou téměř u hladiny vody, zatímco čeká, až se čističi nakrmí kožními parazity. Měsíčníci si občas nechávají odstranit parazity taktéž od mořských ptáků, jejichž pozornost upoutávají rozrážením vodní hladiny pomocí hřbetní ploutve. Kvůli tomuto chování jsou ploutve měsíčníků ze strany nezkušených pozorovatelů občas mylně zaměňovány za ploutve žraloků. Odlišení je nicméně velmi jednoduché a spočívá ve správné identifikaci pohybů ploutve. Měsíčníci na rozdíl od většiny ryb kývají hřbetní a řitní ploutví charakteristickým veslovaným pohybem.
 |
| (Měsíčník si dopřává očistu od hejna ochotných čističů) |
Dříve se předpokládalo, že potravu měsíčníka svítivého tvoří především mořští mlži, salpy a různé medúzy od velkých talířovek ušatých až po drobné hřebenatky. Aby měsíčníci mohli tyto žahavé organismy bezpečně pojídat, jejich žaludky se na tento typ potravy adaptovaly pomocí zvláštní slizové výstelky, která zabraňuje požahání. Genetické analýzy nicméně ukázaly, že výše jmenovaná kořist tvoří pouhých 15% jejich jídelníčku a měsíčníci jsou ve skutečnosti dravými potravními generalisty, kteří se živí převážně malými rybami, rybím potěrem, chobotnicemi, olihněmi a nejrůznějšími korýši. Příležitostně pojídají též mořskou bylinu jménem vocha. Široký jídelníček napovídá, že měsíčníci se krmí napříč všemi hlubinnými pásmy oceánu a mohou získávat potravu jak při hladině, tak v hlubokých vodách a někdy též při samotném mořském dně. Měsíčník je schopen několikrát denně vertikálně migrovat, aby našel dostatek potravy a velkou část života tráví aktivním lovem v hloubkách větších než 200 m.
Vzhledem k tomu, že měsíčníci nejsou schopni žvýkat, svoji kořist rozmělňují pomocí nasávání a následného vypuzování potravy z tlamy, dokud se nerozpadne na stravitelné kousky.
Dospělí měsíčníci čelí jen malému množství přirozených nepřátel. Jejich obrovská velikost a silná hrubá kůže odradí většinu menších predátorů od jakéhokoli pokusu o útok. Nejzranitelnější jsou měsíčníci během raných fází svého života, kdy je může snadno ulovit tuňák obecný či zlak nachový. Největší hrozbou pro dospělé jedince jsou pak kosatky, žraloci nebo lachtani.
 |
| (Lachtan po úspěšném lovu na měsíčníka) |
Rozmnožování
Zatímco dospělí jedinci měsíčníků jsou relativně dobře popsáni a mají jasně stanovenou taxonomii, o jejich larválním stádiu a raných životních cyklech je známo skutečně jen velmi málo. Znaky, které pomáhají určit konkrétní druh dospělého měsíčníka nejsou u larválních exemplářů vůbec pozorovatelné, a věda se tak musí případně spoléhat pouze na analýzu DNA.
Obestřeny tajemstvím jsou i samotné způsoby páření měsíčníků. Konkrétní chování zatím není vědecky prozkoumáno, je však jisté, že se tyto ryby rozmnožují prostřednictvím tření, kdy samice vypuzují jikry a samci v té samé chvíli vypouštějí spermie volně do vody, což zvyšuje pravděpodobnost oplodnění jiker, aniž by je sežrali predátoři. Samice tohoto druhu jsou v jediný okamžik schopny uvolnit až 300 milionů jiker, což je mnohem větší množství, než jaké bychom mohli pozorovat u kteréhokoli jiného známého obratlovce. Samice se během svého života tímto způsobem vytřou hned několikrát. Vše nasvědčuje tomu, že měsíčníci za účelem tření nemigrují a rozmnožují se přímo ve vodách oceánu, kde se v danou chvíli nacházejí. Doposud však není známo, zda se měsíčníci rozmnožují ve větších skupinách nebo pouze v párech.
Nově vylíhlé larvy jsou dlouhé pouhé 2,5 mm a váží méně než jeden gram. Postupně se vyvíjejí v mláďata a velikost těch, kteří přežijí, se před dosažením dospělosti znásobí více než 60 000 000 krát. Tím pádem se jedná o pravděpodobně nejextrémnější velikostní proměnu v říši obratlovců. Mláďata měsíčníků se po svém narození podobají spíše miniaturním čtverzubcům než svému vlastnímu druhu v dospělé formě. Mají velké prsní ploutve, ocasní ploutev a tělní ostny, které pro dospělé měsíčníky rozhodně nejsou nikterak typické. Nedospělí měsíčníci se zdržují v hejnech, aby se chránili před predátory. Jakmile jsou však dostatečně velcí, izolují se a přecházejí na samotářský styl života.
 |
| (Vzhled rybího potěru měsíčníka svítivého) |
Ohrožení
Populace měsíčníků je považována za zranitelnou, a to především kvůli nadměrnému rybolovu a znečištění oceánů. Tyto ryby bývají totiž sice omylem, zato však velmi často zachytávány do tenatových sítí během hromadného výlovu ryb. Například při výlovu mečounů ve Středozemním moři tvoří měsíčníci až 90% celkového obsahu sítí. Jedná se přitom o nechtěný vedlejší úlovek a mnozí rybáři měsíčníky zbavují ploutví, aby je posléze odhodili zpět do moře. Takto zmrzačení měsíčníci však po čase umírají. Smrt nicméně často způsobují i tenatové sítě jako takové. Jejich vlákna typicky proříznou rybí kůži, seškrábou z ní ochranný sliz nebo zapříčiní vniknutí vzduchu do žaberního prostoru.
Dalším rizikem pro populaci měsíčníků jsou plovoucí odpadky, především pak plastové sáčky, které nápadně připomínají medúzy - běžnou kořist těchto ryb. Pokud se měsíčník nezadusí při nasávání sáčku, jeho následné spolknutí téměř s jistotou ucpe rybí žaludek natolik, že zvíře posléze pomalu vyhladoví.
 |
| (Měsíčníci jsou navzdory své velikosti velmi krotkými a zvědavými rybami a pro lidi nepředstavují žádnou hrozbu. K potápěčům jsou velmi přátelští a dokonce si k nim dovedou vytvořit jakýsi vztah.) |
Zajímavosti:
- V některých částech světa, včetně Japonska, Koreje a Tchaj-wanu, jsou měsíčníci považováni za lahodnou delikatesu. V kuchyni se zpracovávají všechny části měsíčníků, od ploutví až po vnitřní orgány. Některé části těla dokonce nacházejí své uplatnění v tradiční medicíně.
- Rybí produkty získávané z měsíčníků jsou v Evropské unii zakázány, protože obsahují toxiny škodlivé pro lidské zdraví.
- Měsíčníci jsou největším zástupcem kostnatých ryb. Tím úplně největším je pak měsíčník Ramsayův.
- Čeleď Molidae stále není dokonale prozkoumána. Nový druh měsíčníka - Mola Tecta - byl objeven relativně nedávno v roce 2017. Šlo o první objev nového druhu měsíčníka po 130 letech.
Komentáře
Okomentovat